Rytířský kříž

Po prvním úspěchu, kdy moje tanky odrazily nájezd ruských obrněnců a za cenu ztráty tří strojů zničily devět nepřátelských, jsem vydal rozkaz k rychlému postupu dále na východ, na pomoci Zdencovi, který byl držen v šachu tanky Arkadyho a zatím nepostoupil. Můj prapor se tak vydal do pasti, kterou na něj nastražil lišák Mpmv. Na pravém křídle mého postupu byl totiž les, ve kterém Mpmv ukryl četu průzkumáků. Bylo to vlastně jen takové gesto vzdoru s malou šancí vystřelit si na některou mou četu z týla, ale nakonec se z toho málem stal hrob mých jednotek. Kájik a Mpmv totiž shromáždili tanky za teréním zlomem na východním konci planinky, po které jsem postupoval. A když můj prapor dorazil k místu, kde byla ukryta četa průzkumáků, vyrazili do útoku. Trošku jim pomohla i náhoda, kdy se mi nechtěně podařilo zakrýt jejich 10 težkých tanků KV-1 kouřem a tak jim zajistit výbornou střeleckou pozici. Moje tanky se tak nečekaně ocitly v obklíčení. Z jedné strany pouhá četa průzkumáků, z druhé víc jak 20 ruských tanků BT-7 a 10 KVček !!! Průzkumná četa na sebe lákala palbu a moje tanky, točící se jako korouhvičky, pak byly zasahovány palbou ruských strojů do zad. Situace byla kritická ... kdo zničí ty zatracený BAčka, bude navržen na Rytířský kříž !!!

Ale Ivan je držák, skoro celý prapor pálí po troufalé četě, ve snaze zničit ji a postavit se pak ruským tankům čelem. Marně, Ivan odolává a když už je nejhůř, stahuje se hlouběji do lesa, kde je nakonec zničen mými granátníky. Ale neštěstí už je skoro dovršeno, během mžiku je z mých 40 tanků (tři jsem ztratil v úvodním střetu s Kájikem) 17 nenávratně ztraceno. Úderná síla mého praporu tak během chvilky klesla na polovinu !!! A to se na nás hrnuly ještě další pohromy ... osud ofenzívy LXX.sboru se ocitl na vlásku a my málem na lopatě ...