Fáze 2: Protiútok

Jakmile se moje tanky ocitly v presu, vyrazily do útoku i Arkadyho tanky, ve snaze připojit se k masakru mé skupiny. Narazil ale na dobře postavené jednotky Zdenece, jehož tanky a děla zahájily palbu do týla postupujích tanků a jakmile se moje jednotky vzpamatovaly z překvapení, vrhly se zuřivě do boje a pustily se právě do Arkadyho tanků, které byly během chvíle zničeny. Tím vlastně došlo ke spojení mého a Zdencova praporu a Kájik s Mpmv se stáhli víc na sever.

Horší ale byla situace v údolí Svinjachy. Po té, co se celé údolí ocitlo v našich rukách vyrazil Alfréd, i přes nekrytá křídla, po cestě Turdovoj - Annovka k Miusu. Zde se ale ocitl v palbě těžkých děl, která sem Ivan rychle přítáhl a zároveň na něj začaly zle dotírat tanky z východního hřebenu nad údolím a pěchota od Uspenovky. Postup se tedy změnil v překotný ústup, který se zastavil až na výchozím bodě, v severní části Turdovoj. To už se ale ze svahu valily ruské tanky a začalo vážně hrozit, že Turdovoj bude ztracen !!!

Útok se nakonec povedlo odrazit, ale za cenu značných ztrát, hlavně na pěchotě. Ještě větší ztráty ale utrpěla ruská pěchota, která postupovala zcela nekryta v oblíbených ruských vlnách. Co bylo horší, nedařilo se nám ničit těžké ruské tanky a lehké tanky zase využívaly své rychlosti a po každém útoku se rychle stáhly mimo dostřel našich sil. V údolí Svinjachy tak nastala patová situace, naši se horko těžko těžko drželi v Turdovoj a Dobrovolje, kam rusové bez pěchoty nemohli a na druhou stranu nemohli jsme útočit dál na východ, protože zde vládl ruský netvor KV ...