Tanks Up !

US Army: Puy Devil
Japonci: Matto S.

Situace:

Scénář je svým dějem umístěn na tichomořský ostrov Saipan, na který se v roce 1944 vylodila americká námořní pěchota. Ta zaujala obranný perimetr v okolí "Texaské silnice" na který v noci 17.června udeřily oddíly genrála Saita podporované tanky japonské osádky. Japonské síly jsou rozděleny na dvě hlavní části. Pěchota o síle zhruba jednoho praporu podporovaného větší částí tanků pod velením plukovníka Gota útočí po silnici od východu směrem na rádiovou stanici. Druhá skupina podobného složení jen s menší podporou tanků pod velením majora Nary nastupuje z hřebene severně od mariňáckého perimetru.

Úvodní útok:

Můj úvodní plán byl stanoven rozdělením sil. Gotova skupina měla silným úderem prorazit obranou na pointu C a zaujmout postavení východně od radiové stanice. Složitější úkol sem přidělil majoru Nara ... měl se pokusit prorazit mezi pointy A a B a společně s tanky na severu obklíčit a zlikvidovat mariňáky bránící point A. Doufal sem, že si tímto útokem získám potřebnou převahu a zároveň si tak zajistím dobře krytá a hájitelná postavení před silnou palbou mariňáků, před kterou jsem měl od začátku vskutku respekt. Další děj se měl odvíjet od úspěchu této úvodní akce.

První kolo jsem pouze přemisťoval jednotky do postavení k útoku, ale hned druhé kolo mé jednotky udeřily. Jednotky plukovníka Gota nečekaně snadno prorazily obranu američanů na pointu C a vytlačily je do okolních bažin. Bohužel se většině podařilo ustoupit, zajata byla jen jedna četa. Daleko hůř se vedlo oddílům majora Nary, hned jakmile vyrazil k útoku dostal se do prudké palby a útok začal ztrácet na prudkosti. Navíc hned v protitahu mi soupeř způsobil pouhou palbou neuvěřitelné ztráty (zhruba jednu rotu pěchoty) a mě poklesla čelist. Přesto sem pokračoval v útoku majora Nary a úsilí bylo i přes první ztráty tanků zakončeno úspěchem, point A byl obklíčen a dobit, mariňáci zajati. Mezitím sem se snažil pokračovat v útoku na radarovou stanici z pointu C, ale mé jednotky utrpěly těžké ztráty a za pomoci amerických Shermanů byly odraženy. Mnoho mých tanků bylo zničeno a boj pomalu utichal.

Od šestého kola pak nastal klid, fronta se vyrovnala (žlutá linie) a nastal klid. Výsledek v tom okamžiku byl remíza, ale bodově lepší pro mě, což by mi stačilo k vítězství. Stačilo tedy jen sedět na obsazených victory pointech a čekat na útok početně slabších američanů. Problém byl v tom, že by to znamenalo předat iniciativu soupeři a riskovat, že se mu útok podaří, což vzhledem k terénu, který mi znemožňoval vytvořit a přesouvat zálohy, se mu mohlo podařit. Rozhodl sem se tedy pro risk a na deváté kolo připravil operaci Bij-Te-Ho.

Operace Bij-Te-Ho:

Smysl operace byl jednoduchý, zaměstnat zálohy protivníka na jedné straně a na druhé pak drtivě udeřit. Část sil plukovníka Gota (cca jedna oslabená rota pěchoty) měla proniknout přes bažiny jižně od pointu C a pak udeřit na farmu v americkém týlu. Současně měla vyrazit úderná skupina majora Nary a obloukem udeřit buď na týl jednotek hájících point B nebo proniknout až na křižovatku v americkém týlu, kde ale vládly Shermany. Ta skupina, která bude první objevena měla být pak návnadová a druhá ona hlavní. Doufal sem, že se podaří obsadit další victory point a tím vyrovnat případné ztráty a zároveň tak zabránit jakémukoliv útoku nepřítele.

Jako první na nepřítele narazila skupina majora Nary, když se stočila na point B, ale vzhledem k tomu, že se jí podařilo získat prostor a otevřít prostor pro průnik do týla, rozhodl jsem se operaci ještě lehce modifikovat a přejít do hromadného útoku na všech místech, využívajíce početní převahy. Jednotkám plukovníka Gota (bez do týlu pronikající pěchoty) se podařilo tvrdě udeřit a na chvilku obsadit radio station. Z té byl ale tvrdě vytlačen a útok zde byl zastaven. Nicméně pomohl ostatním k volnému průniku do týla nepřítele, kde se podařilo přiblížit se k farmě a dokonce obklíčit amíky na křižovatce v americkém týlu. Bohužel mé jednotky už byly velmi prořídlé a nepodařilo se obsadit oba victory pointy, ale jenom jeden, ten na křižovatce, přičemž americká obrana zde byla zajata, včetně velitelství (druhé bylo zničeno při obraně farmy). Poslední kolo bylo tedy rozhodující, podaří se udržet victory point na křižovatce proti protiútoku američanů, který musel přijít ??? Nepodařilo, Shermany prorazily podél silnice a vytlačily mou pěchotu z pozice. Nicméně bodový rozdíl ještě stále těsně postačoval k mému vítězství ... (zhruba o 5 bodů ...)

Rekapitulace a ztráty

Bitva je vybojována a její průběh byl víc než napínavý. V první fázy sem už ani nevěřil ve vítězství, ale po té, co se fronta stabilizovala, byly mé naděje obnoveny. Nicméně kdybych věděl, jak moc riskuju, nikdy bych operaci Bij-Te-Ho nespustil. Domnívám se, že daleko menší riziko představovalo čekání na úder protivníka. Jakmile se ale moje jednotky dostaly z okopů na pointech A a C byly opět tvrdě maseny americkou palbou a protože většina mých velitelů padla v první půli bitvy, přišel sem o japonskou hlavní zbraň, Banzai útoky. A nutno říci, že můj soupeř své výhody drtivé palby a dokonce i větší zkušenosti z nočních bojů mistrně využíval. Jen díky tomu, že se mi podařilo zničit v týlu jeho velitelství a dělostřelecké baterie se pak ztráty zhruba vyrovnaly. Rozhodující pak byl boj o křižovatku, kde byly jeho jednotky zajaty, kdyžto mé jen vytlačeny, přestože victory point jsem neudržel.

ztráty američanů: japonské ztráty:

stav na konci: