The Battering Ram

Britove: Matto S.
Japonci: Desert Fox

Situace

Jde opět o jeden z historických scénářů z bojů o Barmu, resp. o Britský postup na jih. Podle historie byli Japonci zaskočeni útokem Britských tanků směrem na Meiktilu, ale přesto se jim podařilo vytvořit z města pevnost a odolávat zde dlouho v obklíčení, čímž umožnili zbytku japonské armády v Barmě úspěšný ústup na Rangůn. Scénář se tohoto vývoje drží poměrně dost přesně. Masa britských tanků s minimální podporou pěchoty útočí v poměrně těžkém terénu na opevněné pozice japonců. Pravé martýrium přijde v okamžiku, kdy tanky vstoupí do samotné Meiktili. Ale vezmeme to postupně ...

Plán útoku

Všechny britské jednotky začínají v severo-západním rohu mapy a mají vlastně dvě možnosti postupu. Buď po silnici podél břehu jezera, která je kontrolována bunkry na okolních kopcích nebo po zaminované planině obloukem. Vzhledem k tomu, že hlavní útok jsem hodlal soustředit na Meiktilu a obsadit zde důležité lokace dřív, než se sem stáhne protivník, zvolil jsem hlavní úder po silnici s tim, že s bunkry si moje jednotky snadno a rychle poradí. Jakmile prorazim na předměstí Mektili, hodlal jsem odříznout posádku pevnosti od posil z volného prostoru na východ od města. A abych zabránil předčasnému stažení, plánoval jsem vyslat tímto směrem rychlou kolonu tanků a průzkumných aut a zaměstnat nepřátelské jednotky v okolí letišť.

První fáze aneb nedobytné bunkry

Jak už název odstavce napovídá, nešlo NIC tak jak mělo. Sice jsem poměrně rychle vyčistil okolí bunkrů a v prvních tazích se zdál postup rychlý, ale jakmile jsem zahájil závěrečnou zteč na bunkr u Pagody, ukázalo se, že to bude tvrdý oříšek. Přestože se mi dařilo disrupnout posádku bunkrů, assault tanků pokaždé zklamal, přestože jsem pořádal dva i tři během jednoho kola !!! Teprve, když jsem před bunkr dopravil dostatečné množství pěchoty, začala posádka bunkru ztrácet na síle a po několika (!!!) kolech konečně bunkr u Pagody padl. Nicméně moje pěchota za to zaplatila nepřílemnými ztrátami díky silné dělostřelecké palbě nepřítele. Úplně stejná situace se tou dobou opakovala u "kóty Bunkr". Nejprve tanky snadno vyčistily okolí, ale přímá likvidace opěrného bodu se nedařila. Stejně jako u Pagody, až s přichodem pěchoty se mi podařilo ohnisko zlikvidovat. Sice úspěch, ale s nezanedbatelnými ztrátami (přestože nepřitel ztratil velké množství pěchoty také, ale on si to narozdíl ode mě mohl dovolit) a hlavně, toto úmorné a zdlouhavé obsazování obou bunkrů vzalo mému útoku švih a rychlost a uběhlo přilíš mnoho času. V okamžiku, kdy jsem mohl zahájit postup na Meiktilu, měl jsem už přes polovinu času, který byl k dispozici, vyčerpánu ...

Obchvat úderné skupiny

V době, kdy jak sem doufal se schylovala k závěru bitka o bunkry, postupovala na mém levém křídle rota tanků Sherman, několik čet průzkumných aut a četa mechanizované pěchoty. Cílem této skupiny, jak už jsem zmínil, byl útok na pozice japonců v okolí obou letišť s cílem narušit ústup zdejších jednotek do Mektily. Když se tanky propletly minovými poli, narazily na předsunutou obranou linii japonců v oblasti Kyigonu. Ta byla poměrně rychle zlikvidována a skupina vyrazila na rychlou jízdu dál, směrem k letištím. Bohužel i to krátké zdržení (včetně zdržení z počátku, kdy skupina pomáhala likvidovat odpor v okolí Pagody) stačilo nepříteli ke stažení jeho sil a v okolí letišť už byly nalezeny pouze zbytky zadního voje ...

Útok na "Pevnost"

Nezbylo tedy, než se obrátit proti samotné Meiktile a zkusit štěstí zde. Jako přípravná operace proběhl bleskový útok na spojnici Mektily a Kyigonu, kde se stále ještě zdržovaly nepřátelské jednotky. Ty se mi podařilo odříznout od města a postupně zlikvidovat, což vlilo naději do mých žil. Navíc jsem posílil údernou skupinu u letišť a vyrazil směrem k vrcholu na východním konci města, kde se nad nemocnicí tyčil další bunkr. Nicméně času zbývalo málo a hrozilo, že naše bitva skončí pro mě nepříjemnou remízou. Moje tanky s podporou zbytku pěchoty se tedy zakously na severního předměstí Meiktily a začaly se pomalu, ale jistě propracovávat městem. Zdálo se, že alespoň nejsevernějšího victory pointu by se mi mohlo podařit dosáhnout. Podobně útok na bunkr nad nemocnicí probíhal slibně. Předsunutou obranou moje tanky projely jak horký nůž máslem a bleskově obklíčili bunkr na vrcholu. A přislo poslední kolo a s ním vrchol mého tlaku. V Meiktile jsem všechno vsadil na jednu kartu a vrazil hluboký klín do obrany nepřítele. Bohužel victory pointu jsem i přes zoufalý nápor nedosáhl. Podobně neuspěl assault bunru nad nemocnicí, přestože celá posádka byla opět disrupnutá a už značně oslabená. Jediný úspěch zaznamenala jediná četa průzkumáků, kterou jsem spíš ze zoufalství poslal ke chrámu na jihu, ale který po krátkém boji překvapivě obsadila. Díky tomu a ztrátám, které jsem dosud protivníkovi způsobil to v tomto okamžiku vypadalo na major victory s rezervou cca 25 bodů. A pak přišla katastrofa. S posledním kolem i protivník vsadil na poslední kartu a protože už neměl co ztratit uspořádal hromadný Banzai útok na můj hrot v Mektile. A podařilo se mu ho odříznout, zatlačit ke břehu jezera a zde zlikvidovat ...

Rekapitulace

To celé ještě společně s druhým Banzai útokem vedeným z města na severo-východ, který mě stál několik tanků a samohybných děl znamenalo ztrátu cca 100 bodů (!!!), což znamenalo minor victory pro mě. Sice vítězství, ale vzhledem k tomu, že tato bitva se hraje zrcadlově, znamená to problémy do druhého kola. Jak se navíc soupeř před koncem scénáře přiznal, již ho hrál několikrát a to za obě strany, což je zrovna v tomto scénáři poměrně důležité. Proto zahájil ústup z otevřeného prostoru hned první kolo a proto svůj vlastní útok (po prohození stran) vedl úplně jinak. K tomu ale s druhým reporem. Poučení z této bitvy je jednoduché. Za útočící stranu připadá v úvahu jediná strategie. Zapomenout na Meiktilu i bunkry nad silnicí (sem stačí poslat tanky a vyčistit okolí). Základem je obchvatný útok na letiště a striktní minimalizace vlastních ztrát. Naopak je potřeba způsobit maximální ztráty nepříteli, ale to bez samotného vstupu do města. Čili ostřelováním na velkou vzdálenost a obklíčením a likvidací sil v neopevněném terénu. Toto vše, vím bohužel až po bitvě ...

stav na konci: