Nepřítel udeřil za úsvitu ve třech hlavních směrech. 117.pěší brigáda se pokusila prorazit frontu 440.pluku na několika místech, ale skutečně se jí to povedlo jen na pláni jižně od nemocnice, kde nakonec obklíčila a zničila téměř celou rotu I.praporu. Postup ruských sil zde donutil i zbývající roty stáhnout se víc na sever. Ruský útok byl zastaven až u nemocnice a rozhodující zde bylo nasazení roty samohybných děl 413.praporu, která upevnila naše postavení. Nicméně jak se zdá, ruské jednotky pronikly do boku a donutí nás k dalšímu ústupu. Pod hlavní tlak se ruské ofenzívy se dostaly jednotky II. a hlavně III.praporu hájící přístupy k Myakotinu. I přes značné ztráty se tu nakonec tanky a pěchota 627.tankové a 11.gardové brigády vlomily do našich postavení a postupně rozstřílely značnou část našich sil. Situaci zachránil až příjezd tanků mobilní skupiny Sintzenich, která se opevnila v Myakotinu a zabránila rusům v dalším psotupu. 11.gardová brigáda pak zaútočila na Potseluiki a rozšířila tak mělký vlom, který ruský útok v naší obraně způsobil.
ruské: | 15 lehkých a 11 středních tanků, 630 mužů |
---|---|
německé: | 3 lehké a 3 střední tanky, 1 samohybné dělo, 17 děl a minometů, 500 mužů |
Nástup do útoku na jihozápad od Myakotina, linii nepřítele drží část 440.pluku. Na přístupech jsou minová pole. Pěchota útočí ve dvou proudech skrz úzký průchod a
na levém křídlo přímo skrz miny. Tanky a druhá rota postupuje po silnic blíže k Myakotinu. První dvě vlny jsou odraženy kulometnou palbou, dvě čety však na levém úseku
pronikly skrz minová pole a postupem donutila němce zkrátit frontu. Druhá rota na pravém křídle je těžce decimována a nakonec se raději zbytky čet stahují mimo dostřel.
Tanky za pomoci ženistů pronikli na okraji lesíka a kryti kouřovou clonou před palbou z německého bunkru u nemocnice v zuřivém boji pomáhají zajmout rotu fašistů v
kukuřičném poli. Německá linie je rozbita a jednotky rychle překonávaj vzdálenost k nemocnici. Protianková baterie v bunkru je zasypána dělostřeleckou palbou a kulomety
jež ji kryjí neodolali náporu soustředěného útoku tanků i pěchoty. Nepřítel jen sporadicky postřeluje planinu pod nemocnicí. Vzápěti jsou však nasazeny zálohy a
objevuje se celá rota samohybných děl. Ztrácíme bunkr, naštěstí ztráty nejsou vážné. Pěchota ustupuje na západ a dvě roty mění směr postupu přímo na sever aby
opětovně obchvátili německou obranu.
Sovětské vrchní velení nás pověřilo důležitým úkolem - dobýt město Gorodishche. Generální štáb spolu s pečlivým dohledem NKVD vybral na tuto akci následující velitele : generálmajor Arkady, generálmajor PvP a generálmajor Zdenec. Tito velitelé se dohodly na funkci „vrchní velitel akce Gorod“ a tak jsem se za bouřlivé podpory zbývajících velitelů sám jmenoval.
627. tanková brigáda pod mým osobním velením má za úkol dobýt město Myakotino.
Věren sovětské tradici vyrazil jsem neohroženě vpřed průzkumnými jednotkami. Již po několika stovkách metrů narazily průzkumníci na postavení německých AT děl a přišli o první obrněnce. Zkušený nepřítel zamaskoval svoje AT děla v lesích tak dovedně, že ani po několika výstřelech je nebylo možné objevit, což zcela zastavilo postup sovětských tanků a tak se začalo čekat se na pěchotu. Pěchota, která po několika dlouhých minutách konečně dohonila tanky, zahájila útok na první obranné linie nepřítele a díky podpoře tanků a položení dýmové clony je po krátkém boji obsadila. Po tomto úspěchu již nebylo problémem zničit německá AT děla. Bohužel poté se objevily německé tanky a postup byl pro nedostatek sil přerušen v očekávání nutných posil.
Podle bojových zpráv se v Myakotinu nachází rota Pz IV H a rota Marderů, společně asi s rotou pěchoty podporovaných AA děly, jehož jednu četu se sovětským tankům podařilo zničit.